OCHRANA PŘÍRODY V ČR

Kategorie zvláště chráněných území

Mezinárodní kategorie

Kategorie zvláště chráněných území

Velkoplošná zvláště chráněná území

Národní park (NP) je celosvětově užívaná kategorie, v níž jsou vyhlašována mezinárodně nebo celostátně významná a jedinečná území s dochovanými přírodními nebo málo ovlivněnými ekosystémy. Veškeré využívání národního parku je podřízeno zachování a zlepšení přírodního prostředí a musí být v souladu s vědeckým i kulturně-osvětovým a výchovným posláním. Na území ČR je dosud vyhlášen Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a Národní park České Švýcarsko. Území národních parků je členěno do tří zón odstupňované ochrany, nejpřísnější režim je stanoven pro 1. zónu. Na území národních parků je omezen volný pohyb veřejnosti, podrobnosti jsou stanoveny v jejich návštěvních řádech. Národní parky mají samostatný správní orgán – správu národního parku, který koordinuje a řídí všechny hlavní aktivity, týkající se zásahů do přírodního prostředí. Jsou zřizovány zákonem.

Přehled a rozlohy národních parků

Chráněná krajinná oblast (CHKO) je naše národní kategorie, určená k ochraně rozlehlejších území nebo celých geografických oblastí s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristickým reliéfem a převahou přirozených, resp. polopřirozených ekosystémů. Významnými estetickými hodnotami takových krajin bývají i dochované památky historického osídlení. Ochrana těchto oblastí je odstupňována zpravidla do 4 zón, jimiž se určují limity hospodaření a jiného využívání přírodního potenciálu. Hospodářské využití se provádí s ohledem na zachování a podporu jejich ekologické funkce. Součástí první - nejpřísnější - zóny jsou zvláště chráněná území menší rozlohy – tzv. maloplošná. Každá oblast má pro koordinaci činností, které se dotýkají přírodního prostředí, své samostatné pracoviště - správu. Všechny jednotlivé správy jsou centrálně řízeny Správou CHKO ČR. Chráněné krajinné oblasti se vyhlašují vládním nařízením.

Přehled a rozlohy chráněných krajinných oblastí

Maloplošná zvláště chráněná území

Národní přírodní rezervace (NPR) je nejvýznamnější kategorií z tzv.maloplošných zvláště chráněných území. Poskytuje ochranu jedinečným přírodním ekosystémům nebo jejich souborům, vázaným na přirozený reliéf a typickou geologickou stavbu, v mezinárodním nebo národním měřítku ojedinělým svou strukturou, zachovalostí a přítomností význačných přírodních fenoménů. Cílem ochrany je uchování nebo zlepšení stavu těchto ekosystémů a dynamických procesů v nich probíhajících. Základní ochranné podmínky jsou stanoveny zákonem a zakazují všechny činnosti, které by mohly negativně ovlivnit přírodní vývoj. Hospodářské využívání je vyloučeno s výjimkou činností, kterými udržuje nebo podporuje stabilita jednotlivých ekosystémů. Dále je v nich vyloučena těžba veškerých surovin, jakákoliv výstavba, chovy zvěře, pořádání hromadných sportovních či společenských akcí a všechny další aktivity a zásahy, mající za následek změnu dochovaných přírodních složek - vegetačního krytu, fauny, vodního režimu, půdy nebo jejího chemizmu. Vstup veřejnosti do těchto území je možný jen po vyznačených cestách a na vyhrazená místa. Národní přírodní rezervace zřizuje obecně závazným předpisem (vyhláškou) Ministerstvo životního prostředí.

Národní přírodní památka (NPP) je zpravidla území menší rozlohy s cílem zachování určitých specifických přírodních objektů vysoké (národní až nadnárodní) hodnoty. Předmětem ochrany v NPP může být geologický nebo geomorfologický útvar (jeskyně, geologický profil), naleziště velmi vzácných nerostů, výskyt velmi vzácných a ohrožených druhů živočichů či rostlin ve fragmentárně zachovaném - nereprezentativním - ekosystému, nebo také útvar zformovaný člověkem (historicky cenné parkové úpravy krajinných úseků, arboreta apod.). Národní přírodní památky vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí obecně závazným předpisem (vyhláškou). Jejich ochrana spočívá v zákazu takových činností, které by předmětný objekt mohly poškodit nebo zničit.

Přírodní rezervace (PR) je určena k ochraně ekosystémů význačných pro určitý region či geografickou oblast. Má stanoveny obdobné základní ochranné podmínky jako národní přírodní rezervace a vyhlašuje ji obecně závazným předpisem příslušný krajský úřad.

Přírodní památka (PP) je obdobou národní přírodní památky, avšak pouze s regionálním významem. Jejím prostřednictvím lze chránit fragmenty ekosystémů, geologické útvary nebo významné tvary reliéfu, či výskyt vzácných druhů organizmů na sekundárních stanovištích. Podobně jako u přírodních rezervací zřizuje její ochranu příslušný krajský úřad.

Dalšími nástroji územní ochrany přírody jsou:

Přírodní parky - vyhlašují se k ochraně významného krajinného rázu určitého místa či oblasti a mají na rozdíl od chráněných krajinných oblastí pouze regionální význam.

Přechodně chráněné plochy jsou území vyhlašovaná na omezenou, předem stanovenou dobu nebo na každoročně se opakující časový úsek. Cílem je chránit dočasný nebo nepředvídaný výskyt vzácných přírodnin, resp. stabilizovat po určitou dobu dochovaný stav pro vědecký výzkum či studijní účely.

Mezinárodní kategorie

Biosférické rezervace (BR) představují reprezentativní ekologické oblasti využívané jako monitorovací plochy pro projekty programu Člověk a biosféra (MAB). Biosférické rezervace postupně plní funkci klíčových oblastí pro ochranu druhů a biologické diverzity. V nárazníkových a přechodových zónách BR by mělo docházet k obnovení narušených ekosystémů, k vytváření interdisciplinárních vazeb pro zajišťování trvale udržitelného rozvoje a hospodaření se zdroji.

Evropská ekologická síť (European Ecological Network – EECONET) si klade za cíl vytvořit společnou územně propojenou síť, zabezpečující ochranu, obnovu a nerušený vývoj ekosystémů a krajin nesporného evropského významu, integrovanou s ostatními způsoby využití. Tento projekt bude pak třeba legislativně i ekonomicky zabezpečit. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) představují naši národní ekologickou síť. EECONET rozšiřuje tuto síť o tzv. zóny zvýšené péče o krajinu. Klíčová území EECONET jsou části krajiny se soustředěnými přírodními hodnotami celonárodního a celoevropského významu. Biokoridory evropského významu představují dálkové migrační trasy organismů národního a evropského významu, spojující biocentra.

Mokřady evidované v rámci Ramsarské úmluvy jsou území s močály, slatinami, rašeliništi a vodami přirozenými nebo umělými, trvalými nebo dočasnými, stojatými i tekoucími. Úmluva ukládá jako jednu ze základních povinností účastnických států vybrat na svém území alespoň jeden mokřad, který svými přírodními hodnotami odpovídá schváleným kriteriím, a zařadit ho do seznamu mokřadů mezinárodního seznamu. Uvedené lokality lze rozdělit na tři rozdílné soubory vzhledem k převažujícímu charakteru mokřadu: rašeliniště, rybniční soustavy a mokřady vázané na nivní polohy podél říčních toků.

NATURA 2000 - v souvislosti s přistoupením ČR do Evropské unie bude vymezena tzv. soustava NATURA 2000, jejímž cílem je zabezpečit ochranu nejvýznamnějších lokalit evropské přírody. Soustava těchto území má zajistit ochranu přírodním stanovištím („habitat“) a rostlinným i živočišným druhům významným nikoli pouze z národního hlediska, ale z pohledu celé EU.Jejím posláním je zachovat biologickou rozmanitost v rámci celé EU prostřednictvím ochrany vybraných druhů rostlin a živočichů a přírodních stanovišť, které jsou nejvíce ohroženy lidskou činností nebo patří k tomu nejvzácnějšímu, co se na evropském kontinentě zachovalo. Velikosti a počty těchto území musí být takové, aby bylo zajištěno zachování vybraných druhů a stanovišť na území celého státu v příznivém stavu, tedy ve stavu stejném nebo lepším než v okamžiku vyhlášení. Výběr lokalit se provádí pouze podle odborných údajů a na základě vědeckých kritérií. K současným zvláště chráněným územím tak přibude nová vrstva evropsky významných lokalit. Protože obě soustavy vznikají na základě odlišných právních předpisů a pro poněkud odlišné předměty ochrany, budou existovat nezávisle na sobě, i když se budou patrně z významné části překrývat. Mnohá území jsou totiž významná jak z hlediska národního tak i z hlediska EU. Mohou se ale mnohdy lišit svým režimem ochrany a managementem. Na rozdíl od soustavy zvláště chráněných území není nutné, aby v lokalitách soustavy NATURA 2000 existoval přísný ochranný režim s množstvím zákazů, dostačující bude takový režim a péče, které povedou k dochování předmětných přírodních fenoménů, v mnohých případech bude možné v těchto územích i extenzivně hospodařit.